V dobrodružství života, učení se a opětovného učení se cesta stává ucelenější, a tedy schůdnější, začneme-li popisovat, jak vypadá život v prostorách připravených k učení, jejichž hlavním cílem jsou nedirektivní vztahy.
Naopak, tento návrh vyžaduje vytvoření prostor, struktur, didaktických a rekreačních prostředků s dostatečným množstvím podnětů, informací a zkušeností, aby každý jednotlivec mohl zodpovědně přijmout svou svobodu a prožít každou etapu svého života naplno.
Lidé mají vnitřní program, který se aktivuje za příznivých podmínek. Zároveň tyto informace využije tím nejvhodnějším způsobem. Základním prvkem pro aktivaci vnitřního plánu každého člověka je svoboda.
Podle našich zkušeností svoboda neznamená výtržnost, chaos, uvolnění nebo hýření. Naopak, čím větší svoboda, tím větší odpovědnost, nemůže tomu být jinak. Člověk, který může svobodně uplatňovat svou autonomii, úžasným způsobem aktivuje své schopnosti a vždy je využívá ve svůj prospěch.
Lidská bytost má svůj vlastní vnitřní plán, který jí umožňuje dosáhnout seberealizace.
Z výše uvedeného vyplývá, že praxe je v souladu s teoretickými základy, a proto můžeme říci, že prostory připravené pro děti starší 6/7 let a mladé lidi do 18 let obsahují různé oblasti, projekty a témata zájmu, jejichž cílem je uspokojit autentické potřeby obsažené v každé etapě.
Je úžasně krásné si všimnout, že za těchto okolností dochází k postupnému rozvoji autonomie, tj. že každý jedinec rozhoduje, koná a řídí svůj život v klidu.
Existují pochybnosti o tom, zda člověk v raném dětství „nemusí být schopen se rozhodovat“ nebo „bude mít potíže s organizací svého času“. Zdá se, že rodiče a někteří pedagogové mají právě z těchto důvodů největší obavy. Objasňujeme, že být aktivní znamená samostatnost a samozřejmě trvalé rozhodování. Proto je prioritou doprovázejících dospělých umožnit, aby osobní iniciativy vznikaly přirozeně podle vlastních vzorců dítěte nebo mladého člověka.
Jasné a funkční reference s dohodami o soužití pomáhají každému jednotlivci cítit, že má bezpečnou základnu, takže jeho interakce může být spontánní, aniž by hrozilo riziko narušení jeho integrity.
KATEGORIE ZAPOJENÉ DO VZDĚLÁVACÍ PRÁCE
Je důležité zabývat se kategoriemi, které jsou součástí vzdělávacího úkolu a procesu sebeřízeného učení, abychom pochopili jeho důsledky, například: připravené prostředí nebo prostor, samostatná činnost, osobní rozhodování, skupinová činnost, pracovní týmy, komunitní aktivity, rozvrh a komplexní plán učení, doprovod, systém výuky.
Děti od 6/7 let navštěvují takzvané Semillero 2. Prioritou tohoto prostředí je usnadnit realizaci „vlastní činnosti“, protože chápeme, že odpovídá uspokojení potřeby jeho vnitřního plánu.
Dítě ve stavu vnitřní harmonie je spojeno se svým vnitřním já, tento klidný stav a chvíle ticha mu umožňují rozpoznat, co potřebuje a co ne, co se mu líbí a co ne. Interpretujeme ji jako aktivitu, která jim vyšla ze srdce, proto dospělí respektují čas, který jim zabere volba; interakce může být jakéhokoli charakteru, zabrat většinu dne až týden; bude záležet na tématu zájmu nebo projektu, který rozvíjejí, stejně jako na jejich zkušenostech, tempu a fázi.
Činnost, kterou jsme popsali, se nazývá „autonomní činnost“ a označuje touhu dítěte nebo mladého člověka dělat něco vlastního v závislosti na citlivém období nebo fázi vývoje, kterou právě prochází.
V případě týmové práce nebo skupinových aktivit existuje rozvrh zvaný denní plán, který je viditelný na stěně příchodové haly, aby ho všichni viděli, barevně rozlišený pro tři věkové skupiny, nemá konotaci školního rozvrhu, je to týdenní plánovač a je dynamickým nástrojem pro časovou orientaci. Organizace je tedy flexibilní v tom smyslu, že se může měnit; je to klíčový odkaz, o kterém děti vědí, že se může měnit na základě jimi vypracovaných návrhů a nápadů.
Jedná se tedy o týdenní schéma se dny a časy, které jsou viditelně odlišeny rytmem a časovým rozvržením stravovacích rituálů, samostatných aktivit, skupinových aktivit (mimo jiné matematiky a rozvoje jazyka, tvůrčího psaní, experimentů, tance – tělesného projevu – příběhu a vyprávění, procházek po řece, poznávání přírody…). Kromě toho se časy řídí dohodami skupiny. Popsané činnosti jsou rozděleny do jednotlivých hodin.
V případě dětí starších 10 let, které vykazují rozvoj samostatnosti odrážející se v jejich schopnostech rozhodování a řešení problémů, si samy sestavují Komplexní vzdělávací plán, a to nejen na daný den či týden, ale s výhledem na období (pět měsíců) nebo jeden až dva měsíce, než dosáhnou svého cíle.
Bez ohledu na výše uvedené je obtížné si představit, že by chlapci, dívky a mladí lidé mohli vykonávat stejnou činnost ve stejnou dobu (s výjimkou pracovní skupiny, které se účastní). V každém případě jim autonomní činnosti zabírají velkou část času.
Ve vzdělávací komunitě s nedirektivním přístupem ke vzdělávání je dynamika plynulá, stálá a uvolněná, takže každý den je jiný, dalo by se říci jedinečný, a to i pro doprovázející dospělé, kteří se podílejí na různých aktivitách.
Pro zmapování toho, jak se život v nedirektivním prostředí odvíjí, je důležité posuzovat každou situaci v souvislostech. A tak máme: v pondělí v jedinou denní dobu Aktivitou, které se účastní všichni současně, je zasedání správní rady (od 7 let se účastní jako hosté a mohou, ale nemusí se účastnit). Zároveň se od tohoto věku stává první zodpovědností, protože právě zde se koordinují aktivity a povinnosti na celý týden. Tato instance má informativní charakter (zprávy, nápady, návrhy atd.), přebírá odpovědnost v podobě koordinace různých aktivit komunity.
Je to také prostor pro děti, mladé lidi a dospělé, kde mohou vyjádřit a sdělit své záliby a zápory. Je to vlastně prostor, který podporuje samosprávu, řešení konfliktů a vypracování společenských dohod a pravidel soužití založených na vzájemném respektu.
Bylo naznačeno, že chvíle ticha, klidu nebo odpočinku jsou prostorem pro rozhodování, pro určení, jaké činnosti budou prováděny k uspokojení vlastních potřeb, ať už samostatně, nebo ve skupině, podle okolností. Zohledňuje se věk dětí, zejména těch, které jsou v přechodné fázi (kvůli náchylnosti a zranitelnosti, které jsou vystaveny, jsou proto pozvány a samy se rozhodují, zda se chtějí účastnit nebo ne). Domníváme se, že přechod z 1. semenného lůžka (3 až 6/7) do 2. semenného lůžka je obdobím změn, a proto jsou emoce proměnlivé a mohou být intenzivní, stabilní nebo vykazovat apatii.
Jedním z prvků, který považujeme za velmi důležitý, je to, že si dítě samo vybírá okamžik, kdy bude jíst svou osobní svačinu, protože v polovině dopoledne (v 10 hodin) je svačina nabízena jako společenská aktivita organizovaná kuchyňskou službou, čas ticha pro sdílení a pocit pokračování dne, i když už polovina dopoledne uplynula. Tato přestávka jim umožňuje uspořádat si den, pokračovat v činnosti nebo ji změnit.
Při samostatné činnosti může žák požádat o informace (o jakémkoli tématu, které ho zajímá, od hraní, malování, hudby, dramatu, řemesel, vaření, tance, sázení a zahradničení až po zaměření na konkrétní téma, ať už jde o vědu, rozvoj jazyka, matematiku, dějepis a zeměpis). Stejně jako sport, rekreace, experimenty a výzkum. V tomto ohledu máme k dispozici zajímavou laboratoř, která obsahuje didaktické a hravé pomůcky usnadňující výuku ve výše uvedených oblastech.
Každý den se koná nějaká skupinová aktivita (malá, střední a velká) a návrhy podává dospělý, který aktivitu koordinuje. Je důležité zmínit, že neexistují žádné úrovně, skupiny se tvoří podle věku a v některých případech se sami rozhodují, kdy chtějí zkusit další pracovní skupinu.
SYSTÉM MENTORINGU
Děti a mládež se věnují různým činnostem, dospělí se zřejmě pohybují v různých oblastech, kde jich je několik nebo jen několik. Každý doprovázející dospělý je však opatrovníkem pěti až šesti dětí, pro které vypracovává zprávu o činnosti, a proto denně dokumentuje průběh přidělených dětí, sleduje prováděné činnosti a zaznamenává je.
Na základě těchto informací je vypracována přibližná interpretace vývojových fází, která je doplněna denními zprávami, které děti vytvářejí, a osobním rozhovorem, který je veden s cílem být součástí dokumentace vlastního procesu.
Každý doprovod však pozoruje a zaznamenává činnost těch, kteří se na dni podíleli, a pokud se nejedná o zprávy, které odpovídají jemu, předá informace tomu doprovodu, který to dělá.
Zpráva o činnostech a vývojových fázích umožňuje vizualizovat kognitivní, emocionální a sociální vývoj a zrání každého z účastníků. Umožňuje také vypracovat komplexní vzdělávací plán s každým z dětí (od 11 let), protože se aktivují exekutivní funkce, což bude předmětem dalšího článku.
Každý výchovný cyklus je rozdělen na dvě období neboli quinquemestres a rodiče dostávají dvakrát za cyklus zprávu o činnostech a vývojových fázích na základě různých činností pozorovaných doprovody jednotlivých oddílů, které jsou denně zaznamenávány do databáze.
Doprovod dospělých je při tomto typu vzdělávání nezbytný, protože vyžaduje kvalitní péči založenou na vědomém pozorování, které umožňuje komplexní pedagogické sledování.
